Moje cesty Evropou

Úvod

I když mám v podtextu mých stránek napsáno,, Moje cesty Evropou'', tak tento cestopis je vyjímkou a to hned ze dvou důvodů. Ten první je, že tato cesta proběhla beze mne a ten druhý, jak už název napovídá, nebyla po Evropě. Ale to už Vám Monča řekne sama a případné dotazy pište na monika.prochazkova@gmail.com

  Tentokrát jedu na dovolenou s kamarádkou Renčou a brášku nechávám doma  dámská jízda je dámská jízda.

Cestopis

Středa 11.3.

Přílet na Sri Lanku - Negombo. I když jsme měly zaplacená víza už z Čech, tak pořád je potřeba vyplnit vstupní kartu,která se odevzdává při kontrole pasu.Což my jsme neudělaly, takže se vracíme pro kartičku, vyplníme informace a jdeme zpátky k oficírovi na kontrolu. Potvrzený víza co máme vytistěný vidět nechce, asi to už má v systému.

Potom jdeme vyzvednout krosny a vybrat peníze z bankomatu, který je u východu z letiště. Chudák Renča měla hned první šok, protože neměla dost peněz na účtě, což bylo divný,ale po pár dalších pokusech ji naskočila očekávaná suma a mohla si taky vybrat.

Měly jsme v plánu utratit za pobyt 15tis korun, takže jsme si teď vybraly 40tis rupií a doufaly, že nám to na chvíli vydrží.

Další plán byl koupit SIM kartu, ale nakonec ji nekupujeme a stejně by jsme ji nevyužily, ubytko človek vždycky sežene až na místě a není potřeba volat a dělat si rezervace předem.

A teď už se hlavně někam přesunout, díky zpožděnému letu jsme o hodinu a půl v mínusu než nebylo v plánu. Hned u východu nás odchytává postarší pán jestli nechceme taxi a kam jedeme.Jelikož jsme neviděly nikde žádnou hlavní ulici ani tuk tuky, tak pána berem a do Negomba to máme za 1500rupií, trošku předražený (tuk tuk se dá usmlouvat na 500rupií, to jsme zjistily až při cestě zpátky na letiště) ,ale to jsme zatím ani jedna netušily jak je to daleko nebo kolik je asi tak normální cena. Rozhodně jděte až za parkoviště a pak tam uvidite hlavní silnici,kde si odchytněte tuk tuk. Během jízdy nám pán nabízí, že nás sveze až do Anaradhapury za ,,pouhých,, 12tis rupiií, což se nám dávat nechce, ale jelikož jsme časově trošku ve skluzu tak zvažujem, pán by šel i na 11tis, ale my se necháme vyhodit v Negombu na autobusovým nádraží, což pána moc netěší, ale bohužel, nějak to zvládneme =D

Z Negomba berem autobus do Chilaw a pak přesedáme na autobus do Puttalamu a tam by se mělo přesednout na další autobus do Anaradhapury. Autobus do Chillaw staví snad každých 100 metrů, takže naše zpoždění asi nenaženeme. Čeho se trošku obáváme, aby jsme do Anradhapury dojely za světla a byly schopny si najít nějaký ubytovaní. Z Negomba žádný přímý autobus do Anaradhapury nejezdí, ale z Colomba ano. Za autobusy jsme platily asi kolem 70rupií za jednu jizdu za osobu.

V autobusech jsme tak trochu malá atrakce pro místní, ani se jim nedivím,když my dvě bílé tváře tam svítíme na dálku.

Cesta do Chillaw trvala asi 2hodiny, vystupujeme na autobusovým nádraží, kde nás ochotně řidič autobusu dovede do dalšího busu, spiš nás tam tak nastrkal, takže jsme ani neviděly, kam autobus přímo jede, důvěra musí být =). Za další dvě hodiny vystupujeme v Puttalamu na dalším autobusovým nádraží. Tam nám řekli, že autobus do A. staví  přes ulici, chvili koumáme kam jít, zastávka je označená neoznačená. Ptáme se místního a ten zase aktivně kam jedeme a jestli nechceme tuk tuka, jelikož už byly 3 hodiny tak ho berem, o autobusu nemáme ani páru kdy pojede a místňáci vám samozřejmě nic konkretního neřeknou, za tuk tuk opět to byla darda za 3500rupii,což by opět šlo určitě usmlouvat o něco míň. Tuk tukař je sympaťák, upovidanej a milej, no aby za tu cenu ne. Během cesty která trvala asi 1.5hod nám pořád něco povidal a vyptával se. Zastavili jsme na čerstvý kokos jen za 30 rupii, což bodlo v tom horku a za celej den jsme toho taky moc nenapily.Během cesty vidíme značky pozor sloni, prý tu přechází přes silnici kolem 17-18hod, škoda že je nevidíme. Podél silnice místní suší rýži na asfaltu, už chápu proč se má ryže nejdřív opláchnout a přebrat nebo si občas člověk kousne do něčeho neidentifikovatelnýho, třeba jako kamínek atd..Tuk tukař nám doporučil ubytko u jeho známýho, který má guest house za dvě noci 3250rupii. Jsme tam úplně samy, tak si můžeme vybrat i pokoj s klimoškou a teplou vodou a se snídaní. Pokoj je hezkej s balkonkem. Koupelna je taková všelijaká se zajimavě udělaným odtokem vody, ale to je skoro ve všech guest housech takže si člověk brzy zvykne a přizpůsobí se i místní čistotě, co se čistých pokojů a koupelen týče.To že máte v koupelně šváby nebo jestěrky nebo jiný hmyz na to si člověk zvykne, nebo že jedno zvířátko zabijete a přileze druhý na to si taky člověk zvykne. Čistící prostředky na umývání taky nepoužívají,ale zase to není nic hroznýho a člověk opravdu v těchto zemí nemůže očekávat evropský standart, i když někdy to tu bylo lepší než jakýkoliv lepší hotel v Evropě.

Večeři si jdeme koupit do bufíku co je vedle guest housu a dáváme si naše první zeleninový Kothu Rotti a rotti plněny vajičkem a zeleninou. Lehce ostrý, ale dobrý. Za dvě vody, kolu a jedno jídlo dáváme 390rupii a bereme si to na střechu guest housu kde si užíváme už pohodu, posloucháme motlidby z vedlejší mešity a hluk z nedalekého centra města. Kolem 18:30 - 45 už je tma.

Zakončení dnešního docela náročnýho a dlouhýho dne úplně ideální.

Čtvrtek 12.3. Anaradhapura

Na 7hod máme domluvenou snídani, klasika tousty,džem,omeletu, párečky, banány, čaj nebo kafe a dostaly jsme i vodu 1,5l.

V guest housu jsme si pujčily kola za 400rupii a vyjely jsme směr památky. Na prohlídnutí komplexu opravdu potřebujete kolo nebo tuk tuka nebo taxi, kole je nejlepší varianta, jezdit po levé straně není problém, Když předjíždějí tak troubí a tím vás upozorní, že předjíždějí. Viděli jsme Mosazný palác, Dagobu Ruvanvelliseja(Velká stupa) Dagoba Thupaa, Dagoba Abhajagery, Měsíční kámen, Samadhi Budha, Královský palác, ahavihara, Tdzetavanarama atd.

Cesta kolem památek  je nenáročná, ale špatně značená, je lepší už mít z domova vytištěnou mapku nebo hrubý přehled, kde co je. Informační centra s mapkama nečekejte. My se na cestu musely zeptat nebo když nás místní viděli bezradný kam dál, tak pomohli. Vstup je pěkně drahej 3250rupii, po komplexu vám budou odrhávat části ze vstupenky.Strávíte tady celý den, dágoby se zachvili okoukají, dají se obejit jen dokola a kolem nich nic není. U některých vstupů je důležitý mít zakrytý kolena a ramena a musíte si zout boty, já jsem si to užívala protože sem hezky hřála. Renču odchytli pro krátkou sukni, která ji sahala do pulky kolen a už to byl problém,je dobrý mít sebou nějaký dlouhý šátek a jen si ho ovázat kolem pasu a je po problému. Občas nám sprchlo, ale byla to jen pár minutová sprška, i když občas docela vydatná. U jedný dagoby se k nám přidává místňák a hned odkud jsme a jakmile zjistil že z Čech, tak spustil pár naučených frází, samozřejmě neskončilo jen u češtiny a hned kam jedeme a co chceme vidět, jede s námi směr jezero, kde už samozřejmě má kámoše se suvenýrama, což mi nechcem. Klučina se nás pořád drží jako klíště, tak jsme mu rovnou řekly že průvodce nechceme,protože nám bylo jasný že bude chtit peníze. Po chvili už jsme začaly být trochu nepříjemný, tak mu to asi došlo a nechá nás být. Kupujeme náš první suvenýr, slony, první vyvolávací částka byla 100rupii, ale jakmile zareagujete a projevite zájem tak slon už stoji 500 rupii a to se nám stalo několikrát. Nakonec jsme za malé slony daly 250 a 200 rupii.Všude vám k tomu poví smutný příběh rodiny a jasan, že to levneji nikde nekoupite atd., co ale bylo divný, že ty příběhy byly úplně stejný =D no nic nějak si vydělavat musí. Během projiždění komplexu jsme potkaly český pár, s kterým jsme se daly do řeči, jsou tu na 12dní a mají pronajatýho řidiče s autem na celou dobu pobytu. Komplex je celkově moc hezký, ruiny chrámu jsou v džungly – les, kde jsou slyšet ptáci, křik opic a hlavně nikde nikdo, takže to tam má svoje kouzlo. A při cestě zpátky jsme se chtěly podívat odkud nám zítra pojede autobus, ale jelikož tu mají starý a nový autobusový nádraží, tak jsme se ničeho nedopátraly a zítra ráno si vezmem tuk tuk a bude to bez problému. Cestu do guest housu jsme ale nemohly najit, tak chvili jezdíme sem tam a koho opět nepotkáme, místňáka, co se nám chtěl vnutit jako průvodce i když nám tvrdil že průvodce není a peníze za to taky nechtěl, ale dýško by si už vzal =D. Nakonec nás dovedl do guesthousu a tak jsme mu daly 50rupii a nezapomněl připomenout, že jsme ho před tím nepotřebovaly. Nakonec nám i doporučil guesthous v našem dalším městě Dambule. Tenhle guest house byl i v Lonely planet, akorát on nám řekl, jak se tam dostat což se hodilo. K večeři opět výborný Khotu Roti s hovězím masem, opět jíme na terasa a užíváme pohody. Samosebou opět nás vítá šváb v koupelně, hlavně ať nevleze do pokoje. No a trošku nepozornosti a už je tam, jak je malej tak je rychlej. Nezbývá nám než se ho zbavit, domluva zněla jasně, my obýváme pokoj a švábíci koupelnu. =D

 Pátek 13.3. směr Dambula

Ráno vstáváme 5:30 a na 6hod máme domluvený tuk tuk na autobusový nádraží. Autobus nám jel v 6:30 číslo 43(190rupii) asi to byl i první autobus co jel takhle po ránu. Autobus je malý klimatizovaný a taky náš první a poslední s takovým luxusem. V 8hod jsme v Dambule a jelikož jsme měly instrukce od ,,průvodce,, tak odmítáme tuk tuky a jdeme po svých od autobusu rovně až dojdeme k rozdvojce a držíme se polevé straně (ukazatel směr Kandy)a dále se držíme pořád po levé staně a míjíme  autobusové nádraží a velkosklad s ovocem a zeleninou a pak asi po +-15min po levé straně je guest house. Healy Guest house je hezký a čistý s teplou vodou a WC na pokojich, cena 2000rupii za noc. Hned se vydáváme na autobusový nádraží co jsme minuly při cestě do guest housu a jedeme do Sigirie(autobus 70Rupii). Tentokrát už v busu sedí jeden běloch a dalších pár jich přistoupí a asi po hodině cesty vystupujeme v Sigirii. Jdeme hlavní cestou, ale pro lístky se musí asi ještě 10min chůzí. Lístky jsou drahý 3900rupii, nějaký rusky se ptají na slevu a když ji nedostanou tak se rozčilujou a jdou pryč. Jsou tu záchody, ale obchůdky nebo někoho s vodou tu nevidíme, takže je lepší už mít všechno s sebou, na stánky s občerstvením narazíte až budete u východu nebo by jste šikovně museli odbočit už někde na začátku, ale pak se budete muset zase vrtátit na hlavní stezku. Při výstupu se seznamujeme s dalšíma fajn čechama,  Radkou a Jirkou a na seznámení si připíjíme Jirkovou trnkovicí. Společně stoupáme vzhůru, vyprávíme si zážitky a cesta příjemně utíká. Točivé schody končí pod převisem, jehož strop a stěna jsou pokryty freskami známých „Nebeských panen" (někdy se také překládají jako „Obláčkové panny"), 1500 let starých. Je až neuvěřitelné, v jaké barevnosti se zachovaly bez jakéhokoliv restaurování. Dříve jich bylo několik set, dnes zůstaly zachovány jen ty, které před rozmary počasí chrání převis. Panny jsou oděny jen do bederních zástěrek a tvary jejich postav jsou tak symetrické. Cesta nahoru je docela úmorná je horko, fronta po schodech se moc nehýbe a dětí na školním zájezdu je tu hafo, až nám jejich věčné chychotání a zdravení a blbinky jdou na nervy. Po freskách se dostanete ke  vchodu, kde jsou dvě lví tlapy, dříve tam bývala i lví hlava,kterou se vcházelo do paláce. Bohužel je pod mrakem,takže výhledy nic moc, navrcholu jsou ruiny chrámu, třeba kdyby tam nebylo tolik lidí, tak to má i nějaké kouzlo. Dobírají si nás školáci a nakonec si je i fotím, dáváme jim bonbony,ale za to Renče můžou utrhat ruce. Projdeme to dokola, uděláme pár fotek a scházíme dolů. Jdeme zpátky k místu, kde nás vyhazoval autobus a asi po 15 minutach přijíždí, jede krokem což nás trošku irituje,jelikož chceme ještě stihnout Gold Temple v Dambulle.To jejich kondrcání opravdu nechápeme, nejdřív si myslíme, že z toho autobusu prostě víc nevymáčkne,ale asi po nejakých 15 minutách nebo možná i dýl do toho konečně šlápne a rozjede to. V Dambulle jsme kolem 14hod, hodíme si věci na pokoj a vyrážíme směr temple,která je asi 10min od guest housu. Chrám je zabudovaný ve skále a je tam 150 soch budhy. Vstup je jen za 1500rupii což je super. Ležící budha je obrovský a má 15m, nohy má ve stejné poloze a oči otevřené,což znamená že se ještě nedostává do nirvány, až bude ve stavu blaženosti tak mu nebude záležet na přesné srovnané poloze a dovolí si posunout chodidlo. Moc hezkej komplex. Po prohlídce jdeme zpátky do guest housu, dáme si hoďku oraz a pak vyrážíme na večeři. Vedle guest housu je restaurace, ale ta se nám nelíbí ani meničko ani prostředí a ani ceny 400 -600rupii za osobu. A tak míříme zpět do centra asi 10min od ubytka je skvělý místní bufík-obchůdek, kde si opět dáváme Khotu Rotty s hovězím, když ono je to  tak dobrý a k tomu kukuřičný karbanátek a vajičkový trojhránek(na osobu 180Rupii). Mimo toho karbanátku to bylo opět výborný a opět nám hoří pusa jak je to ostrý.Ještě si kupujem nějaký sladký pochutiny,ale ty nám moc nechutnaj. Za to sušenky mají výborný. Místní stolování je taky zážitek, talíř dostaneme obalený mikroténovým sáčkem, na stole je mísa na umytí rukou, to jen chválíme, v hrníčkách mají nastřihaný papírky z novin na utření pusy. My jako evropani, ale dostáváme klasické ubrousky. Dneska jsme měli i lžíce v hrnečku s horkou vodou,j estli je to kvůli nám a hygieně kdo ví =D Další super den a všechno nám to opět vyšlo.

Sobota 14.3. Polonnaruwa

Vstáváme v půl sedmý a vyrážíme směr bus(90Rupii), tentokrát musíme dojít na autobus tam, kde jsme včera vystupovaly,akorát opačný směr. Lidi jsou tu hodně nápomocní a vždycky vám poradí kam si stoupnout a jakým autobusem jet. Za hodinu a půl vystupujeme v Polonnaruwe, vystoupily jsme, kde nám řidič řekl a bylo to lepší než vystoupit úplně nakonci. Půjčily jsme si kola,ale musely jsme to usmlouvat ze 400 na 300rupii za jedno.Dostaly jsme kola v trošku horším stavu než minule, ale jely a dojely jsme to s nima. Lístek jsme si jely koupit do archeologického muzea,kde je hlavní pokladna. Pokud budete potřebovat na záchod tak nechoďte přes muzeum,ale jdete spodem kolem budovy. My šly přes muzeum,který jsme jen prolítly a pak už jsme nemohly zpátky si to všechno prohlídnout.Taky jsme nevěděly jak na tom budem časově, ale nakonec by jsme ten čas na prohlídnutí měly. Příště. Pak jsme vyrazily směr památky po směru ukazatelů a asi za 10min jsme u první. Komplex je krásnej, bylo by fajn tam mít i průvodce, ale jde to i bez něj, všechno si pak člověk může dohledat na internetu. Udělaly jsme si zastávku na chlazenou kokosovou vodu a  ja si dávám zmrzlinu, ale tentokrát balenou mangovou s nezdravě zářivou barvou. Na pohodu jsme to tam celý projely, určitě to stojí za návštěvu. Pozor na opice, který jsou nepředvídatelný a pokud slyší šustění nebo máte batoh otevřený tak jsou lehce otravný. Měly jsme ještě čas a tak jsme se jely podívat k jezeru u muzea, kde se lidi koupou, perou a suší prádlo. Pak jsme jely zpátky autobusem kolem 15hod. Hodně lidí píše, že stihnou Sigirii a Polonnaruwu v jeden den, ale to člověk nesmí jet autobusem nebo mít štěstí na nějakýho řidiče závodníka a málo lidi na Sigiriii, jinak to nechápu. My jsme byly schopni v P. strávit skoro celý den a dát Sigirii a Gold Temple v jeden den byl ten nejlepší nápad. Na Sigirii se zkuste dostat opravdu hned jak otevřou, nebudete tam mít tolik lidí a určitě atmosféra místa bude lepší než jsme měly my. V Dambule dáváme opět tu mojí výbornou zmrzlinu v malých kelímkách za 35rupii,vanilková a vanilková s kešu a hrozinkama jsou nejlepší. na který ja by jsem tam mohla být živená s khotu rotty a s curry. =D.    Na večeři jdeme opět do našeho bufíku a dáváme si oblíbený Khotu Rotti s hovězím, smažený trojhránky s vajíčkem a zeleninou  za 290rupii pro obě. Za vodu jsme v průměru všude daly 100Rupii. Ale když se vám bude chtít smlouvat tak cenu za vodu uvidíte i na lahvi na obalu, kde většinou je cena 60Rupii)

Neděle 15.3. směr do Kandy

U guest housu nám domácí pomáhá odchytávat autobus do Kandy a asi za 10 min nám jeden zastavuje. Do Kandy jedeme 1.5hod, vystupujeme na autobusovým nádraží. Odchytává nás tuk tukář a odváží nás do guest housu Olde Empire hotel. Během cesty si domlouváme se s tuktukářem na celý odpoledne za 2500rupii, sám tuk tukář se nás zeptal kolik dáme, což je hodně nevšední. Klučina měl dobrý recenze ve svým sešítku a tak ho berem. Na hotelu mají poslední volný pokoj se společnou koupelnou a záchodem, ale nám to nevadí tenhle guest house prostě nemá chybu. Bereme věci na převlečení a vyrážíme směr Kegale Elephan village za 30min projíždky, sprcha a koupání slona 3000rupii za obě, Ještě před slonama zastavujeme na Tea factory, kde dostáváme zadarmo šálek černýho čaje a čekáme na průvodkyni. Prohlídka i čaj je zadarmo, ale očekává se od vás, že si nějaký ten čaj koupíte. V Kegale Elephan Village jsou jen 4 sloni a není to tak komerční jako jiné projížďky na slonech. Nasedáme na slona a vyrážíme na projížďku směr k řece, kde už si  nějaká paní prala prádlo a koupala. Slon si stoupl do vody a chobotem postříká hlavně Renču, jelikož sedí vepředu. Slon si s námi lehne a my ho pak myjeme prázdnou kokosovou slupkou. Po chvili nasedáme opět na slona a tentokrát já sedím vepředu a mokrá tentokrát jsem já. Slonovi jsme koupily banány, ale bohužel jsme neměly čas ho nakrmit, po nás už tam byli další lidi. Další naše zastávka je Spice garden,kde se taky nic neplatí, ale průvodci se potom musí dát dýško. Zkusí na vás i přírodní lektvary jako depilační krém a opravdu nám po 5m in chloupky na rukou zmizely, pak tam majii olejíčky/krém na vlasy, aby nešedivěly a byly lesklý, je pravda že jsme viděli uplně minimálně šedivých lidí a třeba mnichové používájí ten depilační krém a já hloupá si myslela, že si denně holí hlavu nebo fousy. Během cesty nám pěkně sprchlo, takovou průtrž jsme tam ještě nezažily, takže botanická zahrada se odkládá na zítra. Na sváču nás bere tuk tukář do místní výborný jídelny, dáváme si palačinky s nějakým zeleninovým karbanátkem (kotlet) a kokosové kari podáváne na banánovém listu, opět výborný. Opičíme se po tuktukářovi a jíme samozřejmě taky pravou rukou(levá se na jídlo nepoužívá,prý si tím utírají zadečky ) ale je pravda,že tam mají takovu malou umývárnu, tak si alespoň člověk může umýt ruce před jídlem. Potom jedeme od 16hod na Kandyjske tance – show kde uvidíte tradiční obleky, tance, bubeníky a pak přechod přes žhavé uhlíky a plivání ohně. Celý se to odehrává v hotelovém sálu(měla by to být škola kde se učí tyto tance), je to hezký, ale kdyby to člověk neviděl tak o nic nepříjde. Kdyby bylo hezky, tak jsme mohly jet na západ slunce, ale dneska počasí opravdu nic moc. Večeři si dáváme v restauraci v hotelu, což bylo doporučováno v průvodci. Jídlo je dobrý, ale velký výběr typického jídla pro SR nečekejte, mají tam sice jedno rice and curry, ale jinak tu nabízí fetučiny, macarroni and cheese, hamburgry..My jsme si daly rice and curry s rybou a to bylo dobrý i když trošku drahý. Kdyby jste šli o ulici dál tak narazíte na místní bufíky a restaurace. Guest house a pokoj je úžasnej, má to tu kouzelnou atmosfěru a krásnou terasu, kam si večer jdeme sednout a seznamujeme se tu s dalšíma čechama ,takový volnomyšlenkáři, matka se synem. Sedí tu ještě španělka co prodala všechno co měla a teď cestuje po Indonesii, hodně upovídanou němku a angličana co si cestuje už 4měsíce a SR zakončuje své cestování. Krásně se tu sedí, ale na 8hod máme domluvený tuk tuk do botanický zahrady, tak moc dlouho neponocujem, zítra pak strávíme celý den na cestě.

 Pondělí 16.3.

Ráno dáváme snídani na terase a užíváme si výhled na Kandyjské jezero a ranní koloběh na ulici. Na 8hod máme domluvenýho našeho tuktukaře a jedeme do botanický zahrady,kde strávíme 3 hodiny. Zahrada je opravdu moc hezká a klidně by se tu dalo strávít celý dopoledne a udělat si tu pohodu, ale pokud má člověk jen pár hodin jako my tak to taky stačí. Tuktukař nás tam opět vyzvedne kolem 11hod,hodí nás na hotel vyzvednou krosny a pak na autobusový nádraží a jedeme směr Dalhousie Adam’s Peaku už jedeeem =) Kolem 12hod vyrážíme z Kandy směr Hatton a asi po 2hod jsme tam a pak přesedáme na autobus do Maskelia a potom ještě jednou dalším autobusem směr Dalhousie, kam dorazíme v 17:30. V autobusu jedeme se dvěma němkama, se kterýma pak i společně hledáme ubytování a společně vylezeme na Adamovu horu a nakonec i budeme odjíždět. Během cesty do autobusu nastoupí místnák a říká nám, že levnější ubytování a nejbližší k hoře už nenajdeme,kecy v klecy, bylo to ještě pěkně daleko, tak se nenecháme obalamutit a jedeme až nakonečnou, kde jsou guest housy vedle guest housu. My chceme do Green housu co doporučují v Lonely planet, guest house je pěkný,ale taky pěkně drahý.To co píšou v průvodci už dávno neplatí. Dvoulůžák by šel snad i za 2500rupii, ale na těch pár hodin spánku to je opravdu moc.Nakonec seženeme ubytování za 1200rupii bez koupelny a záchodu a němky za 1500rupii s koupelnou a záchodem. My dostáváme možnost využít koupelnu ve vedlejším prázdém pokoji. Nic moc,ale stačí to. A hlavně je to hned na hlavní cestě směr Adamova hora. Ani nikam nemusíme na večeři ,jelikož ji máme hned u nosu, náš pokoj je hned vedle kuchyně, to se to bude usínat za vůně curry =).  Posedává tu skupinka Čechů, tak prohodíme pár slov a užíváme si výbornýho rice and curry a čaje. Jdeme brzy spát ráno chceme vyrazit v 1:30 at to máme na pohodu.

Ůterý 17.3. výstup na Adamovu horu

V 1:30 vyrážíme s Evou a Svenjou směr Adamova hora. Od ubytka se dáme hned po hlavní ulici nahoru do kopce podél stánku s občerstvením. Cesta je zatím pohodová a u jednoho místa čekají mniši a vybírají dobročinné příspěvky na nějakou nemocnici. Já dávám 10RP a Renča je štědřejší a dává 100RP. Dostáváme bílý šnůrky kolem zápěstí a že přý jsou pro štěstí, no nám asi přály a hodně, štěstí jsme na hodně věcí opravdu měly, na rozloučenou si s mnichama dáváme HI5 což je opravdu vtipné a pokračujeme dále. Dorazíme k asi k hlavní bráně kde je ležící budha,několikarutý slon fotíme se a budhu,ale za tmy fotky nic moc, lepší je si to vyfotit až při návratu,kdy je už světlo. Cesta je v tomto období osvětlená, takže čelovky člověk nepotřebuje a je teplo takže jdeme jen v tričku. Během cesty potkáváme turisty a hodně místních, starý lidi, který sotva chodí, děti a mladý co poslouchají nahlas hudbu a do toho kouří bůhví co. Cesta je ze začátku nenáročná, ale s přibývajícíma schodama malýma, velkýma a středníma se stává výšlap občas náročnější a člověk se opravdu musí zastavit a na chvili odpočinou,ale nic co by se nedalo zvládnout. Nahoře jsme asi za 3hodiny,dělaly jsme docela zastávky,jinak se to dá zvládnou i za 2,5 hodiny. My to máme akorát na 5hod, alespoň nebudeme dlouho čekat. Rozednívá se před 6hod, takže času dost si jít zazvonit zvonem. Co je blbý že se tam nemá kde člověk převlíknout a jelikož nahoře už to fouká a je docela zima, tak mokrý tričko moc na teple nepřiidá. A s převlíkáním jsme nechtěli pobuřovat místní. Zakotvíme hned u místa kde se musí člověk zout před tím, než jde ke zvonu, odtud je nádherný výhled na východ slunce a nejlepší jsou schody uplně nahoře. Asi v 5:55 se začne pomalu rozednívat, obloha zesvětluje, modrá a pak červená, oranžová, modrá nádherná proměna,je užasný vidět,  jak někde je ještě tma a někde už svítá. Po úplném rozednění se jdeme podívat na pyramidu, teda odstín hory s chrámem, to se dá vidět když ze schodů sejdete trošku níž a dáte se doprava, kde jsou i takový schody a po levý straně je vidět stín pyramidy.Scházíme dolů,trošku mi brní ruce a nohy,ale jinak v pohodě. Asi za 1,5 – 2hod jsme zpátky v guest housu,dáváme si snídani  a vyrážíme na autobus. My jsme měly naplánovaný autobus v 11:15 a pak vlak v 14:15 do Ohiya. Ale co čert nechtěl rozbilo se kolo u autobusu,ale byli to kluci šikovný a naštěstí to zpravili za 20 min V autobuse potkáváme další fajn český pár, sdílíme si zážitky a my jim doporučujeme Kandy a našeho průvodce kam se nakonec rozhodnou i jet. Vystupujeme v Hattonu a máme to akorát, jenže vlak má hodinu zpoždění. Chceme si koupit lístky do druhý třídy, protože první je zbytečně drahá. Pokladny se otevírají až 15min před příjezdem vlaku tak alespoň člověk pozná, kdy to pojede =D s lístkama to mají takhle všude. Vlak přijede po hodině, druhá třída je už ale plná, taky je dostupný jenom jeden vagon. Jsme trošku naštvaný, že budeme stát, ale nakonec se umístíme zpátky ke dveřím,k terý jsou otevřený a máme tak nádherný a z celýho vlaku i možná nejlepší výhledy na čajový plantáže a po okolí. Zkoušíme to co místnáci a zavěsíme se nebo spíš tak jen vykouknem za jizdý ze dveří ven, ale joo, má to něco do sebe. Během cesty se uvolní místa a my si sedáme, několik zastávek před Ohiaya je vagon skoro prázdný a průvodčí nás přehazuje z jedný strany na druhou, abychom měli ty nejlepší výhledy na vodopády, plantáže,rýžová políčka a to nemá chybu, bavíme se všichni. Vystupujeme v Ohiay na malým upraveným nádraží. U kolejí stojí paní a vypadá jakoby čekala jen na nás a ona opravdu čeká, nabízí nám ubytování což je hned přes koleje naproti do jejího guest housu kde má i kiosek. Pokoje jsou fajn, sprcha se záchodem společná. Můžeme si vybrat pokoj.S námi se ještě ubytuje kluk s hokou z Německa, ale holčina umí místním jazykem. Matku má němku a tatínka má ze Srí Lanky.Je vtipný ji pozorovat, když mluví tak hejbá hlavičkou ze strany na stranu jako místní a pak přepne do němčiny  a už to nedělá. Domlouváme se, že pojedeme společně na Horton plains( Konec světa), protože se tam musí dojet autem,což nám zařídí rodinka, kde jsme ubytovaní.V ceně ubytka máme i výborny rice and curry, což vařila paní domácí a porce jak pro armádu. Bohužel jsme si tentokrát řekly  středně pálivý a ono to pak vůbec nepálilo a bylo to takový lehce nedochucený, ale i tak moc dobrý, asi už nám nechutná bez pocitu pálení pusy =D Při večeři nám paní domácí vypráví a ukazuje fotky cestovatelů co u ní zůstávali. Někteří jim pošlou zpátky i společné fotky, někteří i pošlou baliky s oblečením a oni jim na oplátku zase poškou balíček se sušenkama a kořením. Po večeří opět brzy na kutě, zítra brzy vstáváme. Jenže sprcha tak trošku zlobí, Renča přijde s tím,že ji neteče teplá a voda teče jen čůrkem. Pak jdu já, zjistím,že nebyl zapnutý boiler (což se stává často že ho vypínají) a pak voda opravdu teče čůrkem, takže sundavám hlavici a jen z hadice to sprchuje trošku líp,člověk si hold poradí =D Večer se tu opravdu ochladí a my měli nechtěně pootevřený okno a bylo chladno.

Středa 18.3. Den Horton plains a Ella.

Ráno jdeme k paní domácí na čaj a pro balíčky se snídaní, kde máme kotty, čočku, a kokosový curry zabalený v banánový listu a banán, tak to je pravá Srí Lanská snídaně. Vyrážíme na cestu a za 15min jsme tam, hromadně kupujem lístky kde dostaneme malou skupinovou slevu. Řidič nás vyhodí u malý kavárničky odkud se pak vychází i ke konci světa, dáme čaj a část snídaně a vyrážíme. Celková trasa je asi 5km, dojde se na malý konec světa a konec světa, kde potkáváme a dáváme se do řeči se sympatickou českou rodinkou se dvěma malýma dětma. Trek je nenáročný a cesta hezká. Výhled jsme měli hezký,proto tam člověk musí dorazit už kolem 6hod ráno,aby měl čas dojít na konec světa a něco viděl, protože později se obloha zatáhne a prý není nic vidět. Měli jsme v plánu stihnout vlak do Elli v 11hod,ale jelikož jsme se všichni zdrželi na pláních tak jedeme až 13:38. Vlak má tentokrát jen 15min zpoždění Těšili jsme se že zase pojedeme tím starým vlakem,ale bohužel přijel novější a dokonce máme i místo na sezení,ale výhledy z okna tentokrát už nejsou tak kouzelný. Asi po 1,5 hod vystupujeme v Elle s davem turistů. Nemá smysl si brát tuk tuk, sejdete dolů po silnici, kde stoji tuk tuci a půjdete s většinou lidi a pak na malý křižovatce jsme se držely po levý straně, kde už začínají restaurace a ubytování. Je to jedna hlavní ulice, my jsme sešly až k další křižovatce a ubytujeme se v Rock View Guest house. Kde se nám hrozně líbí a ještě ukecáme slevu z 2500RP na 2100RP. Máme vlastní koupelnu a okno do zahrady. Guest house má taky takovou polorozbitou terasu,ale sedi se tam dobře s výhledem na Ella Rock. Je teprve kolem 16hod, tak se rozhodneme jít se projít a podívat po okolí, nakonec vylezeme až na Little Adams Peak což je opravdu brnkačka a hlavně hrozně hezká cesta kolem čajových plantáží. Na večeři  si dáváme rice and curry opět výborný v takovým polobufíku restauraci, kde mají nakreslenýho Boba Mareleyho a vzkazy na stěně, ale vaří tu výborně, jedno z nejlepších curry. Seznamujeme se tu s Marketou a Zdeňkem a domlouváme se s nima, že pojedeme společně do Uda Walawe. Zítra na pivku ještě všechno domluvíme. Večer se s Renčou ještě domluvíme, že si dáme východ slunce na Little Adams Peaku a budeme vstávat v pět ráno a konečně využijeme ty naše čelovky, když už si je vezeme

Čtvrtek 19.3. Ella

Vstáváme před 5 hod a jdeme za tmy na Adams peak. Cestou se k nám přidávájí místní psi a zatím nikdo nikde. Když už jsme skoro nahoře, tak už ani nemusíme svítit čelovkama, pomalu se rozednívá. Ale bohužel východ slunce nevidíme, jelikož a protože slunce vychází za kopcema co jsou před námi =( ale i tak to byla fajn ranní procházka přeci jen člověk něco málo vidi nebo alespoň vnímá jak se všechno probouzí). Scházíme zpátky a jdeme na snídani na kotty s kokosem a marmelanou, ale z toho jsem trosku zklamaná, já chtěla s banánem,ale to neměli. V guest housu si domlouváme průvodce na Ella Rock za 1500RP pro obě,vycházíme v 9:30 a nahoře jsme kolem 13hod, je to docela výšlap a trošku náročnější,ale dá se to. Náš mlaďounkej průvodce si bere sebou kámoše, tak se s námi alespoň nenudí, anglicky moc neumí. Po výšlapu si dáváme odpočinek na terase a pak se jdeme projít a potkáme Markétu a Zdeňka a domlouváme pivo na večer. Na večeři jdeme do Curd Shop což je doporučovaný i v průvodci a opravdu to má svůj důvod, rice and curry je opět výborný.

Pátek 20.3. Ella a Uda Walawe

Ráno si jdeme dopřát snídani do Curd Shopu jdeme na vyhlášenou palačinku s curdem, což je takový tvaroh jogurt a pak  po 10 hod vyrážíme společně s Markétou a Zdeňkem směr Uda Walawe. Jakým autobusem a směrem jsme jeli si už nepamatuju, ale musíme přestoupit na jiný autobus směr Wilawya . Jdeme si koupit něco k snědku a v kantýně Zdeňěk s Marketou se dávají do řeči s místním,který nám zařídí ubytko u svého kamaradá v Uda Walawe. Ubytko máme za krásných 1500 RP ale jinak to prý stojí 2000RP za chatičku v nádherným malým resortu s jezírkem a hezounkýma chatičkama. V guest housu jsme kolem 14hod, tak si dáváme těžkou pohodu a užíváme si tý pohody s pivkem v ruce. Na zítra ráno máme domluvený džíp za 4500 na osobu. Připlatily jsme si tady i večeři za 600RP, opět rice and curry,ale bylo takový nepálivý,ale jinak docela dobrý.

Sobota 20.3. Národní park Uda Walawe a směr Mirrisa

Ráno odjízdíme v 5:30 do národního parku džípem rovnou z guest housu. Vidíme pár slonů,hodně pávů, buvoly a nějaké to ptactvo. Já jsem byla trošku zklamaná, ale ostatní byli nadšení asi jak už jsem v safari byla, tak jsem očekávala víc než bylo realné. Člověk musí jet na safari s tím,že je to přeci jen volná příroda a zvířata se vám neukážou na požádání. Taky tam bylo docela dost džípu a byla to taková naháněčka, kdo kde co vidí. Tak alespoň člověk přispěl na dobrou věc. Na cestě zpátky vidíme neskutečně smutnýho slona uvězněnýho  mezi dráty u silnice a nikdo se mu nechystal nějak pomoc. Vracíme se kolem 9:30 dáváme snídani a berem tuk tuka na autobus. Tentokrát už s Renčou opět jen my dvě, Markéta se Zdeňkem míří jiným směrem a my už jedeme směr jih  Mirrisa. Bereme bus směr Matara a odtud do Mirrisy. V Mirrise ale nás opět odchytává tuk tukář a že nás sveze za 500RP, my jsme chtěly zkusit guest house co jsme měly doporučený od Čechů z Kandy, ale nevěděly jsme, kde by to mohlo být a tuk tukář se tvářil netvářil, že ví kam má jet. Tak nám nabídl nějaký svoje domluvený guest housy,ale na nás byly moc přeplněný, i když cenově docela dobrý za 2000RP ve velkým hotelu na hlavní pláži, ale tam je na nás moc lidí a tak i ty další dva, my chceme něco víc soukromějšího. Nakonec nám kamarád pošlal smskou info na guest house, kde byl minulý rok a to bylo přesně to co jsme hledaly, menší guest house, čistý takový útulný a  se soukromou plážičkou a nedaleko veřejný pláže,kde jsou všechny restaurace. Pokoj stál 3000RP na dvě noci za osobu. Jdeme hned na pláž, kde nikdo není a užíváme si tý neskutečný pohody. Je to tady opravdu nádherný a celkově útulný. Večer jdeme na večeří na hlavní pláž, což musíme po silnici, ale je to jen asi 15min pěšky. Opět dáme na doporučení našeho kamaráda a volíme restauraci, kde je Bob Marley a mají nakreslený státní vlajky na zdi. Dáváme si tuňáka a barakudu s hranolkama a salátem a koktejl k tomu a všechno je to tak úžasný, sedět na pláži ,večeřet a užívat si tu atmosféru. Jdeme se ještě projít po pláži, všude mají chlaďáčky s rybama a krevetama a lákají vás na  různé nabídky,všude je to ve směs stejný, jen obsluha může být někde rychlejší a někde pomalejší =)

Neděle 21.3. Mirrisa

Ráno si chceme koupit jen ovoce na snídani do místního obchůdku,ale náš vysněný a den předem objednaný ananas už nemají. Po touze na ananas nakonec dojdeme až na pláž,kde si dojdeme na snídaní a ananas koupíme při cestě zpátky. Dáváme si omeletu,ale obsluha trošku vázne, jídlo dostaneme asi po hodině a půl,ale ten fresh dzus za to stál. Po pláži dojdeme až do guest housu a máme tím celý dopoledny zabitý,ale příjemně. Odpoledne si užíváme na pláži,voda je úžasná,je tam klid a pohoda, sem tam se tu vykoupou místňáci ze stavby vedle, kde staví docela vysoký hotel, to už to tu pak ztratí to svoje kouzlo =( Večer jdeme opět do naší restaurace,ale tentokrát na krevety na jumbo (1200RP) a královské(900RP) ,no jsou opět užasný a s pivkem to opět nemá chybu. Odpoledne jsme se nějak přepočítaly a zaplatily si ještě jednu noc navíc jak jsme byly v euforii tý pohody a toho jak se nám nechtělo domů. No ale na večeři jsme zjistily že už další den nemáme a musíme zítra odjet. Takže penízky co jsme si aktivně vybraly a zaplatily si další noc ted přišly vniveč. Tak jsme si daly ještě další výbornou palačinku na zakončení dovolený a plánovaly místo dalšího válecího dne náš odjezd a jak ještě dostat z domácího peníze za zaplacenou noc zpět. Domácí sice dělal caviky a musel nám říct, že jedna chyba v životě taky může znamenat smrt, si asi dokázál buhvi co,ale peníze nám naštěstí vrátil. Člověk prostě občas chybuje a ponaučení pro nás bylo, že neplatit nic dřív když se nemusí,protože my aktivně hned chtěly platit první den, ať už se o peníze nemusíme starat. No jo no,všechno jednou kounčí,ale už se mi dlouho nestalo,že by se mi z dovolený taaaak mooooc nechtělo ani vlastní postel a sprcha mi nechyběla..

Pondělí 22.3.Odjezd

Ráno snídáme naše poslední banány a ananas a berem si tuk tuk směr Matare na vlakový nádraží odkud vlakem v 13:35 do Colomba. Ve vlaku je málo lidí což je fajn, cesta příjemně utíká občas člověk vidi i na oceán. V Colombu musí člověk vystoupit a dojít si koupit nový lístek do Negomba. Bohužel do Negomba jezdí jen třetí třídy jinou si koupit nemůžete,nemají je a kupujou se u pokladny číslo 10 úplně vzadu.Do Negomba trvá cesta asi hodinu a půl a vlaky jsou z Colomba pěkně narvaný, protože už jedou od někud, nacpat se tam je štěstí a to hlavně odpoledne kdy už lidi jezdí i z práce. Mě se tam udělalo špatně, malý vagon, hodně lidí a žádný vzduch. Příště alespoň coca colu s sebou. Obdivovala jsem místní že takhle cestujou každý den několik hodin v tomhle vlaku,jde o zvyk a u nás je to asi pohodlnost, oni byli skoro všichni tak vysmátí,hráli si různý hry,až jim člověk i trošku záviděl. Naštěstí se to blíž k Negombu vylidnilo a my si mohly sednout. Asi by se dalo vystoupit jednu nebo dvě zastávky před Negombem a to by mohlo být blíž k letišti,ale to my nevěděly, ani jsme to neměly zjištěný,ale viděly jsme takhle vystupovat dva cizince. Z nádraží berem tuk tuka za 500RP už víme jak smlouvat tak ze 700RP to ukecaly docela dobře. Na letišti se odbavíme, Renča si nechá zabalit krosnu folii za nehoráznou cenu 1300RP což já nedám a ani už nemám.  V oddbavovací části je malý obchůdek s potravinama,kde se dá dobře nakoupit jídlo,když už jste po check in, tak nahoře nic moc nemají a mně to přišlo zbytečně drahý.  V obchůdku nakupujeme ty jejich výborný sušenky,kešu a koření (toho si příště musím koupit víc, je opravdu výborný a  curry nemá chybu, pozn.. už jsem si ho dělala a trhám si vlasy že jsem si koupila jen dvě) Dáváme si ještě takový bufetový curry v místní jídelně, což jak zjistíme, je jen pro zaměstnance, ale oni nám nic neřekli takže se najíme. A pak check in a čekat na letadlo a bohužel domů.