Moje cesty Evropou

Úvod

Po zralé úvaze kam letos s přítelkyní vyrazíme poznávat cizí kraje padla volba na Sardinii. Před čtyřmi lety jsme projeli Korsiku, která nás okouzlila a tak jsme doufali, že jižněji položená Sardinie nám nabídne podobné zážitky. Po přečtení průvodců a několika cestopisů se nám, ale zdálo, že Korsika je přece jenom o dost zajímavější a tak jsme si zamluvili trajekt z Livorna na Sardinii a zpátky z Korsiky do Livorna a přejezd mezi oběma ostrovy závisel na tom, jak dlouho budeme cestovat po Sardiini. Nakonec jsme rozdělili naše putování zhruba půl na půl, s tím, že na Korsice si projedeme místa, kam jsme se při první návštěvě nedostali.

Na cestě nás bude provázet náš Ford Fusion, přespávat budeme jako většinou po kempech a cílem budou prehistorické, středověké, přírodní památky, hory a samozřejmě taky moře.

Deník

 17.6.

Před půlnocí vyrážíme přes Německo a Rakousko na jih.

Po poledni jsme v Pise, kde navštěvujeme Piazza dei Miracoli se světově proslulou šikmou 56m vysokou věží z bílého mramoru a odpoledne trávíme na pláži nedaleko Livorna, ze kterého nám vyplouvá trajekt na Sardinii.

18.6.

Ráno se vyloďujeme v Golfo Aranci a míříme na jih do obce Orgosolo, která byla známá jako středisko banditů,krevní mstou a také nástěnnými malbami zvanými Murales, znázorňujícími život vesničanů nebo požadavek na nezávislost Sardínie.

Dalším naším cílem je pobřeží Golfo di Orosei. V letovisku Cala Colone  se nejdříve koupeme na místní pláži a pak si kupujeme výlet lodí podél pobřeží s prohlídkou jeskyně Grotta del Bue marino. Uvnitř je k vidění bohatá krápníková výzdoba,útvary podobající se varhaním píšťalám nebo lidským obličejům.

Loď nás zaveze ještě na nedalekou pláž a potom se vracíme do Cala Colone, kde se ubytujeme ve zdejším kempu.

19.6.

Ráno jedeme na západ přes obec Fonni do oblasti Monti del Gennargentu, kde je naším cílem nejvyšší vrchol Sardínie, hora Punta La Marmora.

Zajedeme až ke stanici vleku Bruna Spina a odtud v 11h vycházíme po značené stezce směrem na Br. Spina a P.Paulinu a obě tyto hory máme po pravé straně. V sedle Arcu Gennargentu už vidíme rozcestník a pak stoupáme na horu kolem pramene vody a zhruba po 2h stojíme na vrcholu Punta La Marmora 1833m, kde jsme úplně sami. Dáváme sváču, fotíme a potom sestupujeme stejnou cestou dolů k parkovišti, kam přicházíme kolem půl4, po celkem nenáročném výstupu, který nám trochu znepříjemnilo vedro.

Odpoledne pokračujeme na jih ostrova, kde jsme zakempovali poblíž největšího města na Sardínii, Cagliari.

20.6.

Dnešní den začínáme prohlídkou města Cagliari, které je největším na ostrově. Leží ve svahu, tak stoupáme úzkými dlážděnými uličkami kolem několika kostelů až do části zvané Castello obehnané hradbami. Do této středověké čtvrti vstupujeme přes bránu Torre dell Elefante a míříme ke katedrále Santa Maria del Castello. Chvíli se ještě couráme křivolakými  uličkami z nihž se občas vyřítí auto  a potom se vydáváme k římskému amfiteátru, který je ale uzavřený a tak se díváme za plotem na jeho nepříliš zajímavé ruiny.

Po obědě jedeme na jih do městečka Pula na jehož okraji se rozkládají zbytky starověkého města Nora, které založili Féničané a později připadlo Kartágu a Římu. Dnes je část města pod vodou a z pozůstatků na pevnině jsou k vidění domy, obchůdky, chrám, lázně s mozaikovou podlahou a divadlo. Město má zajímavou polohu na cípu poloostrova, na kterém se tyčí středověká věž.

Zbytek odpoledne trávíme na místní nádherné i když trochu plné pláži a večer se ubytujeme v nedalekém kempu.

21.6.

Naše cesta směřuje na sever do obce Barumini u které se rozkládá největší a nejstarší komplex nuragů, Su Nuraxi. Nuragi jsou vysoké kamenné obytné věže staré asi 3500 let. Tato stavba s centrální věží, i dnes vysokou 15m, má okolo sebe ostatní stavby, jako obytné místnosti,paláce nebo chrámy spojené chodbami a schodišti.

Odpoledne cestujeme na západ, přes vesnici Villama, kde si prohlížíme Murales, do Oristana a dále na výběžek poloostrova Sinis, na kterém se nachází pozůstatky punského a římského města Tharros, v mnohém připomínajícím Noru. Tharros tvoří punské a římské domy, chrámy ,lázně, zachovalé kamenné cesty, pohřebiště, sloupy nebo kartaginská vodní jímka. Nad městem se také tyčí strážní věž Torre Spagnola.

Při cestě k parkovišti se ještě na větrné pláži vykoupeme v moři s 2m vlnami, čehož využívají surfaři a taky si fotíme orientálně vyhlížející kostel San Sinis , údajně nejstarší na Sardínii.

Ve vesničce San Salvatore se jdeme podívat na místní kostel ze 6.st., který ale sám o sobě moc zajímavý není, ale zvláštní je však atmosféra připomínající vesnici duchů nebo westernové městečko z divokého západu.

22.6.

Ráno nás přivítá po předchozích slunečných dnech deštíkem a my se vydáváme do města Bosa.

Navštěvujeme zde hrad Malaspina, ležící nad městem. Hradby působí impozantně a je odsud nádherný výhled na město, ale uvnitř toho moc k vidění není.

Scházíme dolů a proplétáme se křivolakými úzkými uličkami a na oběd zajdeme do restaurace, Peťula si dává raviolli a já sardinské menu ze 3.druhů mas, ale moc mi to nechutná. a to nás to stálo 40€.

Asi o 50km na SV. se rozkládá Valle dei Nuraghi, kde se nejdříve jdeme podívat na nuragh Sant Antine starý asi 3500let. Tento kopmlex se stává z rozvalin původní vesnice a tří věží z nihž ta centrální měla výšku 25m.  Věž je třípatrová a má 5m silné zdi, ve kterých jsou důmyslně vybudované spojovací chodby a schodiště.

Po cestě k dolmenu Sa Coveccada míjíme ještě několik dalších nuraghů a když po dlouhém hledání objevíme cestu k dolmenu, tak na místě zjistíme, že se rekonstruje a je celý obklopen lešením.

Na závěr dne se ještě zastavíme u pisánské baziliky Santissima Tranitá di Saccardia z 12.st. a potom už míříme do Alghera, města plného turistů, které se v podvečer začíná probouzet k životu. My si hlavně procházíme staré město, které od moře oddělují hradby s několika baštami. Je tu obrovské množství restaurací,barů,stánků se suvenýry a zábavní park.23.6.

23.6.

Dnešní den strávíme celý v okolí Alghera. Nejdříve se vydáváme k západu na výběžek Capo Cáccia, kde se nachází strmé útesy a mořské jeskyně, z nihž tu nejznámější Grotta di Nettuno navštěvujeme, po tom co sejdeme 654 schodů. Krápníková jeskyně opravdu stojí za zhlédnutí. Kromě jezírka je zde k vidění neskutečné množství stalaktitů a stalagnitů různých tvarů a velikostí dosahující až k 10m.

Potom následuje koupání v zátoce Porte Conte a prohlídka prehistorické nekropole Anghelu Ruju, podzemního pohřebiště s hrobkami o několika komůrkách, které jsou vzájemně propojeny.

Večer se jdeme projít do Alghera na místní trh, kde jsou stánky se vším možným, my se hlavně věnujeme těm s jídlem. A taky se tu koná oslava letního slunovratu.

 24.6.

Jedeme na sever ostrova, chceme si prohlédnout megalitickou hrobku Monte d Accoddi, ale je zavřeno z nám neznámého důvodu.

Pokračujeme k obci Castelsardo, od které je 10km na jih skalní útvar Elefante roccia, skála připomínající slona. 

Kolem 14h přijíždíme do města Santa Teresa, odkud nám po 16h jede trajekt na Korsiku, kam se vracíme po 4 letech.

Vyloďujeme se v Bonafacciu po 19h a jedeme do kempu u pláže Roccapina. Ukazatele nás navedly na cestu vhodnou spíš pro offroady, aby jsme nakonec zjistili, že kemp je zrušený. Nakonec kempujeme na farmě u U Peru Longo.

25.6.

Při naší první návštěvě Korsiky se nám moc líbilo archeolog. naleziště kousek od městečka Levie a proto se tam vydáváme i letos.

Cesta prehistorickým sídlištěm Pianu di Levie vede lesem jak vystřiženým z Tolkienovské ságy Pán prstenů. Po 20min přicházíme k torrénské pevnosti Casteddu di Cucuruzzu postavenou kolem roku 1500př.n.l., která byla obehnána vysokou kamennou zdí a vévodila jí kruhová věž-Torre. Je odsud nádherný výhled na okolí včetně Bavellských jehel. Za dalších 20min přicházíme k dalšímu sídlišti z d.bronzové Capula, které bylo obydlené až do středověku. U vchodu také stojí menhir, na kterém je při podrobnějším prozkoumání vidět vytesaný meč.

Odpoledne se vydáváme na pláž Roccapina, ale tentokrát pěšky, auto necháváme nahoře u restaurace. Pláž má jemný bílý písek a leží v nádherné zátoce obehnené narůžovělými  žulovými skalami, které občas vytváří útvary připomínající zvířecí postavy, z nihž nejznámější, z daleka viditelnou je Lion de Roccapina.  My se z pláže proplétáme macchií nahoru na skály, kde mezi skalní zoo poznáváme delfína, ještěra a zajíce a je odsud překrásný rozhled na celý záliv.

26.6.

Cesta vede do středu ostrova. Přes Ajacciu jedeme do obce Bocagnono, u které řeka Gravona padá z několika desítek metrů a vytváří vodopád Voile de la Mariée s několika kaskádami.

O pár km dále na sever u Vizzavony, zhruba půl hoďku od vesnice, přicházíme k vodopádům Cascades des Anglais na řece Agnone. Řeka zde vytváří několik vodopádů s malými jezírky, které se za hezkého počasí mohou hodit ke koupání, což ale není náš případ, protože se spustil slušný liják.

Přes Corte pokračujeme po úzké silnici 84, kterou z jedné strany lemují narůžovělé skály a z druhé prudký sráz, až do vesničky Lozzi, kde kempujeme a odkud mám zítra v plánu vyrazit na Monte Cinto, zatímco Peťula si udělá výlet v okolí.

27.6.

Dnešní den mám vyhrazený pro výstup na nejvyšší vrchol Korsiky, kterým je Monte Cinto.

Vycházím z kempu v Lozzi před 7h a vydávám se po značené stezce s oranžovými puntíky k chatě de l Ercu. Kousek pod ní vede i cesta pro auta, ale je tak rozbitá, že by se tam dalo jet pouze džípem.

Po cestě míjím zbytky kaple A Salici a zhruba po 3h procházím kolem   del  Ercu, když se mi před ní podaří docela nepochopitelně sejít ze stezky a ztrácím tak 1h. Cesta je dobře značena až k vodopádům, kde se musím spolehnout na kamenné mužíky, protože mapu nemám. Zde se ale stezka dost špatně hledá a tak blouděním ztrácím další 1,5h.

Vidím přicházet nějakou dvojici, čekám až ke mě přijdou. Je to Lotyš s manželkou, která dál nejde a tak s Lotyšem pokračujeme ve dvou. Podaří se nám najít cestu k částečně zamrzlému jezeru Lac Monte Cinto, v jehož okolí přecházíme několik sněhových polí a vydáváme se po suťovisku k hřebeni, odkud jak později zjišťujeme, nás čeká asi 1,5h k vrcholu. Na hřebeni je už stezka značená červenou značkou od Haut Asco, tak alespoň nemusíme hledat kudy dál. Když už to vypadá, že budeme na vrcholu, tak zase po skalách klesáme a pak opět stoupáme. Někde se mi ztratil Lotyš, takže vrchol Monte Cinto 2706m, zdolávám sám. Udělám vrcholovou foto u kříže, zapíšu se do knihy a koukám jestli by se nedalo sejít jinudy, ale přes mlhu toho moc nevidím. Nakonec přichází i Lotyš a spolu se pak vracíme po značkách stejnou cestou. Já potom mířím suťoviskem dolů a znovu ztrácím kolegu z dohledu.

Už nejdu kolem jezera, ale podcházím ho a přes sněhová pole sestupuju kolem vodopádů a znovu netrefím správnou cestu, protože kamenný mužící vedou do různých směrů. Slézám po skalách přes kaskádovité vodopády s malými jezírky. Občas nad sebou zahlédnu Lotyše jak sestupuje, je tak 1h za mnou. Pod vodopády už nacházím oranžové puntíky a jdu kolem chaty de l Erco, kde na Lotyše věrně čeká jeho manželka, a to asi 6h, obdivuhodný výkon, tak jí ještě oznámím, že manžel přijde asi za 1h a pokračuju do kempu, kam přicházím po 19h, kde už na mě čeká Peťula s ogrilovaným masem a vychlazeným kaštanovým pivem Pietra.

Protože jsem neměl mapu, ta by se tu hodila, a bloudil jsem a ještě čekal na kluka lotyšskýho, tak se to poněkud protáhlo, ale naštěstí bylo celkem dobrý počasí až na tu mlhu na vrcholu.

Jinak by se dal výstup a sestup zvládnout asi za 9-10h a to prý existuje kratší cesta (a to nemyslím tu z Haut Asco) než kolem jezera Lac Monte Cinto, které rozhodně stojí za zastávku.

A zatímco já se coural celý den po horách, tak Peťula jezdila po okolí,ale to Vám už řekne sama.

Peťula:

Já jsem si mezi tím udělala výlet k vodopádům Cascade de Radule, ke kterým se šlo stezkou od silnice vedouc lesem de Valdes Niellu asi 20min. Ovšem mnohem působivější pro mě byly Cascades de Anglais, které jsme navštívili předtím. C. de Radule byly menší a i okolní krajina nebyla zajímavější. Cestu tam mi zpříjemňovala všude přítomná divoká prasata  a také jsem minula koňský ranč s ohradou plnou nejrůznějších koní včetně Appaloosa a paint horse. 

Poté jsem se vydala okolo jezera Lac de Calacuccia, které je spíše vodní přehradou. Okolní cesta však přímo u jezera vede jen v úsecích a tak procházky okolo nejsou na příliš dlouho. Po cestě na Albertace jsem se ještě zastavila v malé vesničce s kamennými domy, malým náměstíčkem, kde stojí kostel se žlutou fasádou a kamenná zvonice. Pak už jen pár fotek z okolí působivé silnice 84 Scala di Sta Regina.

28.6.

Kolem 9h opouštíme kemp a jedeme na sever k St.Florent do 20km vzdálené vesničky Casta, odkud vede přes pustinu Désert des Agriates prašná 12km dlouhá cesta k pláži Saleccia.

Ačkoliv je cesta sjízdná i autem my se vydáváme přes pustinu pěšky, na ceduli je časová vzdálenost 3,5h. Že je to dost prašný úsek, hlavně poznáváme, když kolem nás projede auto. Podle průvodce máme procházet pouští občas se podobající měsíční krajině, ale jsme bohužel zklamáni, všude samá macchie a skalky typické pro celou Korsiku. Cesta není moc záživná a tak jsme rádi, když po necelých 3h přicházíme k písečné pláži Saleccia, kde blbneme ve 2m vlnách. Po 17h vyrážíme tou samou trasou zpátky a po 2,5h přicházíme k autu.

Asi 5km na východ se ubytujeme v malém kempu u farmy, kde jsme jediní hosté.

29.6.

Poslední den na Korsické půdě nás čeká město Calvi, koupání v moři a nákupy.

Historická část Calvi je obehnaná hradbami s třemi mohutnými baštami. My vstupujeme do Citadely starobylou branou u které je socha Kryštofa Kolumba, který se zde měl údajně narodit. Procházíme okolo Caserne Sampiere, kde má sídlo Francouzká cizinecká legie a hned vedle stojí katedrála St.Jean Babtiste. Ještě chvíli se procházíme městem a kolem přístavu a potom děláme poslední nákupy.

Na oběd se stavíme v Ille Rouse v restauraci Le Grille, Peťula si dává Cannelloni a já kančí, oboje výborný. Ochutnávám anýzový nápoj Pastis, ale ten mi moc nejede.

Zbytek odpoledne odpočíváme na nedaleké pláži a potom už jedeme směr Bastia, odkud nám o půlnoci odjíždí trajekt do Livorna.

30.6.

Z Itálie pokračujeme na sever a přes Rakousko a Německo směřujeme k domovu, kam přijíždíme kolem 19h.

Závěr

Tak se nám potvrdil předpoklad, že ačkoliv je Sardinie 3x větší než Korsika, tak Korsika je 3x zajímavější než Sardinie.

Sardinie je celkově o něco turističtější než její severní soused, taky dražší jak co se týče ubytování, tak vstupů na různé památky. Nás zde nejvíce zaujali mořské jeskyně, pravěké kamenné stavby-nuraghi, pozůstatky kartaginských a římských měst.

Z Korsiky jsme byli opět nadšení. Zase jsme navštívili zajímavou arch.lokalitu Pianu di Levie, kaskádovité vodopády, nádherné písčité pláže a mě se nejvíce líbil výstup na Monte Cinto.

Praktické info

Sardinie

trajekt Livorno-Golfo Aranci 160€-4000kč

trajekt St.Teresa-Bonafacciu 65€-1625kč

natural95 1,7€-43kč

LPG 0,75€-18kč

kempy 2os.+stan+auto 20-30€-500-750kč

vstupy 1os-jeskyně 15€-375kč

vstupy 1os-řím.města 10€-250kč

vstupy 1os-nekropole Ang.Ruchu 3€-75kč

oběd 2os 38€-950kč

Korsika

trajekt Bastia-Livorna 80€-2000kč

natural95 1,6€-40kč

LPG 0,9€-23kč

kempy 2os+stan+auto 13-20€ - 325-500kč

oběd 2os 30€-750kč